Zdravim všechny maminky i tatínky tohoto webu.

Je to již dlouho co jsem tu byla a psala ,ale musím se podělit o zážitky s naším školákem Míšou.

Michálkovi je letos 8let utíká to velmi rychle nicméně má již za sebou operaci jak jsem psala naposledy .Dělaly mu nakonec operaci měkkých tkání na obou nožkách pomohla mu se více stavit a naučil se chodit kolem nábitku a za ruku sám ještě nechodí bojí se pustit.Předloni v listopadu nám po šesti letech přestal fungovat shunt tak dostal Míša nový ten už nebyl říditelný magnetem takže jsme se mohly přestat třást před každám magnetickým předmětem.Bohužel tento shunt nám vydržel jen osum měsíců loni v červenci dostál zas nový a byl mu konečně opraven krční katetr který měl děravý i když jsem na bouličku na krku upozornovala stále nikdo mě neposlouchal.Míša chodil dva roky do školky speciální v Praze Krči tam ho naučily být v kolektivu ostatních dětí a různým dovednostem.Loni v září jsme začaly chodit do školy v Psárech Domov Laguna je to vlastně domov pro postižené lidi a děti.Michálek se velmi rychle začlenil oblíbyl si Marušku to je asistentka pedagoga a paní učitelku Jarušku tu zbožnuje.Jsou ve třídě čtyři děti samí kluci a Míša je moc spokojený.Už umí písmenka:A,E,I,O,U,T,P,M,S,L a čísla 1,2,3,a moc rád čte i počítá.Jeho nevětší oblybou je počítač ovládá ho bravůrně možná lépe nežly já a tak mu ježíšek nadělil tablet a Věřte naučil se sním tak rychle že ho musíme kontrolovat co si tam stahuje za hry.Po počítači je to televize a pohádky hlavně ty kde jsou autíčka a mašinky a poslední dobou i prasátko Pepa.Jinak se také více projevuje jeho osobnost je více vnímavý ,tvrdohlavý a steklý.Prostě dokáže dát najevo že se mu to takhle nelíbí věřte někdy je to boj kdo z koho.Často mívám pocit,že to nevidržím.Ale když se Míša uklydní a podívá se na mě těma usměvnejma očkama a že on to umí je rázem všechno pryč a je to zas ten náš uličník.Je nesmírně bojovný a dodává mi stále energii které se mi poslední dobou nedostává.V listopadu jsem musela já na operaci  dělaly mi plastyku bubínku měla jsem takový strach jak to všechno beze mě doma zvládnou ještě nikdy jsem bez Michálka nebyla víc jak tři hodiny a ted to byly celé tři dny.Ale chlapi s polu s dcerou to zvládly na jedničku a dokonce mi přišlo že si ani nevšimly,že tam máma chybí.Letos nás čeká operace kyčle nezlepšilo se to ,ale ani se to nezhoršilo a tím jak se více snaži chodit a vertikalizovat tak musejí udělat zastřešení kloubu na levé nožce nedrží v jamce tak než aby se zničil tak to prej spraví.Bude to náročné šest neděl zasádrován a s jeho nesnášenlivostí umělé vaty která mu u předchozí operace způsobyla až puchýře a nemoci se posadit a hlavně nechození do školy to bude největší problém.Jen doufám,že lékaři vědí co a jak protože nám nezbývá než věřit.No tak nám všichni držte palce teda hlavně Michálkovi a zase někdy naschledanou.P.S.:Přidám pár fotek našeho šikuly.