Začalo to na podzim roku 2007.
Bylo to takové klasické období, kdy se nic nedaří. Začali jsme s velkou přestavbou našeho domu, tak aby bylo vše hotové na Vánoce. Tím to začalo. Jak bývá zvykem rekonstrukce se táhla déle než se půdovně plánovalo, mnohem déle až do roku 2008. Do toho nám na Vánoce umřel dědeček, takže kromě problémům s dlouho trvající rekonstrukcí, přibyly starosti s pozůstalostí dědečka....
Až do 11. ledna 2008 jsme žili v permanentním spěchu. 11.1. 2008 byl den, kdy jsme jeli na "banální" kontrolu ve 24 týdnu těhotenství do Prahy. Z banální kontroly se velice rychle stává nebanální záležitost. Maminku vezeme rovnou do ÚPMD. Lékaři se snažili ze všech sil, aby náš chlapeček na svět přišel co nejpozději. Bohužel (i když vlastně naštěstí) přišel na svět 30.1.2008, kvůli zkažené plodové vodě.
Samotná situace předčasného narození je na jednu stranu strašná na druhou stranu skvělá, protože miminko je na světě živé!!! Závažnost stavu našeho miminka si denodenně uvědomujeme a když se koukáme na internet, tak se dočítáme jenom ty špatné zprávy a také to, jaké to mají nedonošená miminka těžké, jaké mohou mít problémy, komplikace atd. Prostě člověk v době, kdy potřeboval povzbuzení nacházel na internetu věci, které mu naopak ještě náladu přihoršují.
S okolím se dá těžko o takovéto situaci hovořit. Kdo to neprožil, ten prostě neví. Okolí má tendce vás litovat, říkat jak to je hrozné atd. Ale to není pravda, miminko žije, co je na tom tak hrozné? Prostě jenom chtělo se jít podívat na svět dříve!
Na druhou stranu člověk najednou zjišťuje, že ten "hromotluk" od vedle, se taky před 30-ti lety narodil předčasně a že ten či onen známý má někoho v rodině, jenž se narodil dříve. Člověk najednou zjišťuje, že se v jeho okolí nacházejí desítky, stovky případů, kdy to dobře dopadlo. Nechtěli jsme vědět, co zlého se může stát. Toho jsme si byli každou vteřinu vědomi. Ale zrovna tyto kladné příklady, jsou věci, které nám pomáhali nejvíce.
"Když dokázali zachránit předčasné miminko před 30-ti lety, když byla medicína v tomto směru dosti v plenkách, tak proč by to neměli zvládnout i pro mého chlapečka, teď s touto moderní technikou?"
Díky výborné péči jsme si přivezli Kryštůfka domů koncem dubna (2 týdny před plánovaným termínem porodu) a dělá nám jenom samé radosti.
V průběhu pobytu na ÚPMD vznikal nápad, vytvořit portál, stránky, pro rodiče, kteří mají podobné zkušenosti a rádi by svým šťastným příběhem dodali sílu rodičům, kteří si tímto "peklem" procházejí nyní. Stránky, kde by se též rodiče mohli dozvědět praktické rady lékařů, informace ze zázemí ÚPMD, možnost se scházet atd.
A proč vlastně se jmenuje tento portál Cpapík.cz?
Pokud vaše miminko přivezou na RES a potřebuje pomáhat s dýcháním je připojeno na přístroj CPAP (doufám, že to píši správně), kterému lékaři v ÚPMD (možná, že i jinde) říkají familiérně CPAPÍK. Jinými slovy, jsou ty malé vydličky do nosánku, přes které miminko na RESu dýchá.
A tak prosíme milé maminky (a samozřejmě i tatínky) pište své příběhy či každodenní radosti s vašemi nedonošeňátky. Portál funguje jako mnoho jiných webů, na bázi psaní blogů - "webových deníčků".
Pro psaní vlastního deníčku se stačí zaregistrovat. Po registraci se na stránce objeví vedlo ouška O nás nové oušku s názvem Můj obsah. Právě toto je místo, kde najdete možnost vložení vlastního článku. Postupem času sem přibude též správe obrázků, možnost naplánovat setkání atd.
Děkujeme a doufáme, že tímto projektem pomůžeme všem, kteří právě prožívájí těžké chvíle, ale i těm, kteří je již mají za sebou.
Tým Cpapík.cz