Je to právě rok co se nám narodila v Podolské porodnici ve 28+4tt naše dcerka Barunka. Vážila 1100 gramů a měřila 37 centimetrů.

Vše začalo tak, že jsem v těhotenství začala krvácet z děložního čípku. Ptala jsem se lékařů, zda to nebudemít  vliv na předčasný porod, či na děťátko vůbec. Zaručovali mi, že rozhodně ne. S přibývajícími týdny těhotenství se krvácení zvyšovalo. Podle mé tehdejší gynekoložky to mělo trvat až do porodu-tedy do konce devátého měsíce. Proto jsem zjevně nepoznala, že krvácení z čípku přešlo v něco znepokojujícího. V úterý nad ránem jsem začala mít kontrakce po pěti minutách a krvácení o hodně větší. Jeli jsme tedy na pohotovost, kde si mě nechali a napojili na kapačku která měla zastavit kontrakce a porod celkově. Nepodařilo se to ani na chvíli. V neděli ráno mě sanitkou převezli do Podolské nemocnice, kde z krve zjistili stoupající hodnoty (omlouvám se, nevím přesně jakých látek), které naznačovali zánět v těle. Proto mne z kapaček odpojili a porod nechali proběhnout. Od doby příjmu jsem ležela přímo na porodním sále. Naštěstí tam manžel mohl být celou dobu se mnou, čemuž jsem ráda, je pro mne velikou oporou. Mohu jen poděkovat perfektním porodním asistentkám. Vždy pro mne měly vlídná slova a pomocnou ruku, když jsem to nejvíc potřebovala. Po skoro týdnu stagnujících kontrakcí jsem byla neuvěřitelně unavená.

V mezičase porodu za námi přišla pediatrička a vypověděla vše o miminku, co se  ním bude dít dál a jak to vše probíhá.

Nedokázala jsem se ani na nic ptát, měla jsem neuvěřitelný strach co s maličkou bude a zároveň jsem to chtěla mít za sebou, abych věděla na čem jsme.

Několik minut po půlnoci mi praskla plodová voda a během pěti minut byla malá na světě. Stihli jsme se na ní podívat  jen ve chvíli, než jí odstřihli pupeční šňůru. A já najednou byla sama, tak prázdná.........a co teď? Napadalo mě. Jak to vlastně bude dál? Druhý den jsem probrečela. Vlastně i teď......když si pročítám příběhy ostatních a nebo píši ten svůj, mi slzy tečou po tvářích.  Den po porodu mě zavedli na RES abych se na malou podívala. Sáhnout jsem si na ní nemohla, protože jsem stále měla infuzi s antibiotiky. Bože byla tak maličká.....a tak statečná....dodávalo mi sílu jen to jak bojuje o místo mezi námi. V tu chvíli jsem se učila já od ní....jak jít kupředu. Třetí den po porodu jsme mohli klokánkovat. Bylo to tak neuvěřitelné držet tak maličkou vrnící bytost na svých prsou. Bála jem se na ní dýchat abych jí nenakazila nějakou infekcí. Sterilizovala jsem si neustále ruce ( i doma) až jsem je měla od sterilia skoro rozežrané.

Když jsem šla z porodnice domů sama, byl to pro mě snad nejhorší den. Jedno děťáko jsem nechala v porodnici a druhé-starší jsem musela nechat u svých rodičů na hlídání. Připadala jsem si všechno, jen ne jako správná máma od dvou dětí.

Dny plynuly jako voda. Barunka po třech dnech začala dýchat sama. Vytáhla si sama cpapík z nosánku a už ho nechtěla :-) a takovou radost nám přinášela- a přináší, pořád. Je moc šikovná holčička naše. Po pár dnech byla přemístěna na JIP a nedlouho na to na intermediární péči. Celkově jsme v Podolí strávily dva měsíce. Bylo to vellice náročné. Dvakrát denně jezdit za Barunkou a mezitím jezdit za jejím starším sourozencem. S odstupem času si říkám jak jsem to mohla zvládnout, ale v tu chvíli mi to nepřišlo, protože jsem neměla ani čas na to myslet. Ale stálo to za to :-) Barunka krásně přibírala na váze a my mohly ve 36.týdnu a na dvou kilech jít domů. V plandavém oblečku velikosti 46 a autosedačkou, která přes svou malou velikost jí stejně byla velká.

Teprve teď, po třičtvrtě roce od odchodu z nemocnice jsme vypadly z koloběhu návštěv lékařů a rehabilitací. A já děkuju všem neonatologům, sestrám, lékařům a vůbec všem kdo nám pomohli, že máme tak nádherné zdravé děťátko. Barunka vše skvěle dohnala a je z ní krásná životaplná holčička.

Ani jednou se mi v ÚPMD nestalo, že bych se setkala s někým nevrlým. Sestřičky i lékaři přišli vždy s chápajícím úsměvem. Dalo se s nimi mluvit o všem a zodpověděli mi každičkou mou otázku. Nikdy jsem se nesetkala z negativním postojem.

Děkuji moc všem.